XXVIII Nad hvězdnými světy, širým oceánem

Nad hvězdnými světy, širým oceánem

jako slunce hoříš v temnu mého žití,

moje lásko žhavá, skvělým letním ránem,

jež tu obrozeno leží v písni, kvítí.

V stříbroskvoucím rouchu z perel rosných stkaném

nad nivami vstáváš, které v slunci svítí,

nad polemi v zlatě, v klase rozhoupaném,

vůněmi a touhou napájíš mé bytí.

Nad propastmi věků, věkovitým hořem,

v skvělém jitru léta nad hučícím mořem,

nad nímž modré nebe azurně se klene.

A Tvých písní zřídla, světla Tvého zdroje

tryskají v mé žití, v pusté sady moje,

do mé duše snivé, Tebou obrozené!