XXVIII. Neděle je – dnes Tě, milý, neuvidím,

Neděle je – dnes Tě, milý, neuvidím,

z kostela již věřící tou cestou jdou...

na mši byla jsem – však přiznati se stydím,

myslela jsem na Tě s touhou šílenou.

Bláhová má duše, já Ti nezávidím,

ani Tobě, srdce, smutnou lásku Tvou!

Jako rybář loďku – myšlenky své řídím –

marná snaha! Proudy vždy ji odnesou.

Touha má jak loďka pluje do přístavu,

k Tobě letí nocí jako chmurný pták,

ovívá Tě křídly, objímá Tvou hlavu.

Přístav je to její, kde by chtěla prodlít,

zakotvit tu věčně, odpočinout pak –

V kostele jsem byla, nemohla se modlit.