XXVIII Neptej se na to, má milá,

Neptej se na to, má milá,

proč se mi hlava sklonila

a proč tak mnoho na čelo

se vrásek smutných naselo.

Neptej se na to, dítě mé,

zda jednou svoji budeme –

kdy láska v těle umírá,

se život navždy zavírá.

A kdy nebudem pospolu,

nebude taky po bolu,

a bol je těžkou nemocí

a není od ní pomoci.