XXVIII. Odbytý.

Stojí panák v poli

o stříbrné holi,

na chlapce se rozkřikuje,

hromuje a odplivuje,

za hezkými děvčátky

jenom jakby z namátky

pokukuje.

Každá nejhezčejší,

cizí nebo zdejší,

až dosbírá hrstky v řádku,

u něho se staví v chládku,

a to všecko zastane,

přídavkem prý dostane

po dukátku.

Leží panák v poli

na zlámané holi,

od čtvrtka zlou nocí k pátku,

stýská sobě, stýská v chládku.

Že děvčátek nenechal,

počítá, co vydělal

na památku.