XXVIII. PANU JANU NEČASOVI, c. k. okresnímu soudci ve Vyškově na Moravě.

Zvláštní radost probudil mi v hrudi

mezi pěvci katolíky – – sudí.

Úkazem to mimořádným jest,

mimořádnou čerpám z něho čest.

Našim soudcům, hajitelům práva,

národem se mnohá chvála vzdává;

soudíť, v tom je nikdo nezlomí,

jak chce zákon, Bůh a svědomí.

Soudci Boha na zřeteli mají,

pravdu kdo má, tomu palmu dají;

pravda nesmí přijít k úrazu,

o tom já mám hojných důkazů.

Ale Tobě velkým darem Páně

nad to ještě vavřín zdobí skráně;

vavřín pravý, ne snad umělý,

v němž se škůdní pěvci zastkvěli.

Co Ti v hlavě osvícené žije,

šlechetné čím srdce srdce bije,

jeví také nadšený Tvůj zpěv,

odsuzuje bezbožecký řev.

Vděčně zřím Tě ve spanilém šiku

českých pěvců, věrných katolíků,

z nich si každý v duši heslo psal:

„Církev Páně, národ, Bůh a král.“

Nezapadne žádná Tvoje píseň,

léčit bude Tvou i bližních tíseň;

nezanikne svatý ideál,

jejž Ti věčný Bůh náš v duši dal.