XXVIII. Pracuj!

I neuznán i nepoznán jsa světem,

přec pracuj stále na národa roli!

Vděk bratří blaží, nevděk v srdci bolí

a práce štěstí vnukům dá i dětem.

Však toho nedbej, že snad v záští kletém

tvůj protivník čin pod rukou ti trolí

a slinu plvá v tvář ti ve svévoli

a barbar řádí v láně rozesetém...

Šla mračna těžká, hrozivá a ledná

a dlouho táhla, blesky z nich v zem praly,

kraj měníce vod v lada nepřehledná:

Však opět přece nebes oko zplálo

a pluhy znova brázdy naoraly.

Ó pracuj, sni a nevděků dbej málo!