XXVIII. Starý javor, básník starý,

By Vítězslav Hálek

Starý javor, básník starý,

v písních dřímá na mechu,

přišlo dítě osiřelé:

„Dej, javore, útěchu.“

„Bloudím unavené lidmi,

duše hladem umírá,

každý má jen pro mne kámen,

srdce své mi zavírá.“

Starý javor zamyslil se,

vlastní ňadra rozevře –

„Půjdem, hochu, uvidíme,

zdali které otevře.“

Spolu chodí – div divoucí!

Co je písní po lese,

na housličky v smích je pláčou,

a to srdcem otřese.

Spolu chodí – div divoucí!

Starý javor – srdcí pán,

a kde srdce jenom kousek,

zotvíráno do kořán.