XXVIII. V nebe jsem vzlétl

V nebe jsem vzlétl

k tobě, již měl jsem tak rád.

Smutno; už zanes mě dolů,

anděle strážný,

zjasni svůj obličej vážný,

vím, pták jsem jen tažný.

Na tom mi dost,

být v myšlenkách u ní jak host

na chvilku tíhy prost.

Životu pro radost!