XXVIII. Ve klášteře u svatého Jiří

Ve klášteře u svatého Jiří

Zbožná abatyše Milada

Pokání si přísné ukládá

Za hřích otce, až hněv Boží smíří.

Tichá nad Prahou když noc se šíří

A svá nad ní křídla rozkládá,

Láska k otci již ji vybádá

Jít do chrámu černém ve šlojíři.

Dlí tu na modlitbách do půlnoci,

Před oltářem klečíc v slzách prosí:

„Odpusť, Pane! odpusť vinu otci!“ –

Vida Pán, jak pláč jí líce rosí,

Anjelovi jednomu hned káže,

A ten z rejster těžkou vinu maže.