XXVIII. Všecky všude květiny

Všecky všude květiny

Led už dávno hněte,

Ale u mé dívčiny

Jaro posud květe.

K párku milých pomněnek

Hleďte, jak se druží

V pravo, v levo záhonek

Lilií a růží.

Ovšem, vždyť je pramenem

Drahých slzí kropí;

A jim ve srdéčku svém

Ohněm lásky topí. –

A ta dívka spanilá

Těmi květinami

Do své moci vkouzlila

Mnohé mezi námi.

Já pak v každém případě

Splácím jí to díkem,

Že jsem v její zahradě

Prvním zahradníkem.