XXVIII.

Můj rozplynul se k ránu sen,

vše v žití mizí tak,

a pláčem vlhký byl můj zrak,

když v okna zřel mi bílý den.

Když v žití mládí mého sen

se rozplynul mi jednou,

co zkonejší mě bědnou,

a utěší v mém žalu jen?