XXX. AMFORTAS.

Nad miskou Grala bděl

a bolestí se chvěl

čekal uzdravení

a s novou nadějí

se hroužil hlouběji

vždy v nové, v nové snění.

Budoucnost mlhavá

a rána krvavá

se jitří dál a znovu.

Leč před ním svatý Gral!

On doufal a se bál,

za minulost se kál,

nevěřil smíru slovu.

A před ním láska přec!

Svor těla úzká klec –

ji rozbít – uzdravení!

A čekal zas a zas...

Jsme všichni Amfortas

v svém zpěvu i svém chtění.