XXX. BALLATA ZÁVĚREČNÁ.

Víš o ptáku, jenž včera v sny ti pěl?

Víš o zdroji, jenž tvůj ret kdysi svlažil?

Víš o dnu krásném, jenž tě celý blažil?

Víš o lauru, jenž na tvou skráň se skvěl?

Víš o pažitu, jenž tvé oko těšil?

Víš o poháru, jenž ti nejvíc sládnul?

Víš o knize, kde zapomněls i sebe?

Víš o snu, jímž si nejvíc sladce hřešil?

Víš o šíji, kol níž jsi blažen padnul?

Víš o zraku, jenž otevřel ti nebe,

když nektar lásky pít ti dala Hebe?

Víš – nevíš – všecko v posled v mhu se tratí,

v směs jednu, kterou vzpomínka jen zlatí

a těcha, svojím žes to zváti směl!