XXX Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,

Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,

jak římský vůdce, o němž čítala jsem

v té staré knize, ztrouchnivělé časem,

byl zámek její celý zrezavělý.

V mém rodném domě, když se sady stměly,

noc přešla kolem hvězdná, s temným vlasem,

a písně ztichly nad zrajícím klasem,

a zvony s věží v tiš se rozepěly.

Já seděla jsem nad tou starou knihou,

sen lehl na mne tklivě sladkou tíhou –

má duše o čem snila? kterak říci?

Ó, čekala jsem stále na zázraky!

A tu v mém žití svitly Tvoje zraky,

dvě zlaté hvězdy ve Tvé zřítelnici.