XXX. Když o pomněnce vedu zpěvy,

Když o pomněnce vedu zpěvy,

Mním v očka zřít mé sladké děvy;

A růže-li kdy chválu zpívám,

Na mysli její líce mívám.

Když o slavičím zvuku pěji,

Milostné slyším hlásky její;

A zpívám-li o rtíků sladu,

Tu mním, že jí hubinky kradu;

Tak všecky jara krásné zjevy

Mně v pamět nesou znak mé děvy.