XXX. Ku pohřbu ženské vůbec.

Prstem Božím v věčné knize

Byl můj cíl ustanoven,

Tam mé blaho, strast a kříže

I den smrti položen.

Chvála Bohu! vše že šťastně,

Což mi bylo souzeno,

Od kolébky k smrti strastné

Hodinou ukončeno.

Kalich žlučí naplněný

Jsem do kapky vypila,

Pro Krista a své spasení

Mnoho slzí vylila,

Než co Boží vyvolení

Úkolu jsem dostála.

A k pramenu občerstvení

Jsem se šťastně dostala.

Kristus ráčil sám kříž nésti,

Tíž koruny trnové,

S smrtí tuhý zápas vésti,

Než vešel do slávy své.

Chce-li s ním kdo podíl míti,

Musí sebe zapříti,

Jarmo kříže na se vzíti,

Všemu světu umříti.

Ježíš za život vezdejší,

Za mou věrnost, trápení,

Dá mi, doufám, blaženější!

Splní své zaslíbení.

Za hrobem víc nepromění

Nehoda mé radosti,

Časného nic v nebi není,

Vše má věčné stálosti.

Se mnou, o Maria! zůstaň,

Neb se již připozdívá,

Na soudu mne věrně zastaň, –

Mocnáť jest přímluva tvá; –

Lehkým prstem krápni jemně

V duši balzám naděje,

Kéž obraz tvůj, Matko! se mně

V svatosmíru zastkvěje.

Všem, kteří zesnuli v Pánu,

Za něž z lůnu svatyně

Obět vane k Bohu stánu

Vzhůru k nebes výšině,

Vypros, ať jim v novém světě,

Až sen mine hrobový,

V jarní slávě věčně květe

Blažený ráj Kristový.