XXX. Nad protější strání

Nad protější strání

zlatý měsíc vyšel –

Je to stará báje –

možná, žes ji slyšel –

Chodila tam dívka

a s ní laně čtyři –

a za těmi tiše

létli netopýři.

V komůrce mé smutno

nerozeznáš tváře – –

volal jsem na dívku,

by mi dala záře –

Usmála se. Měsíc

rukou s nebe sňala –

a hned zlatá koule

v okénku mém stála.

Teď se na mne šklebí

se svraskalou lebí

tulák, den co den –

A mně nelze spáti...

Co chvíli se vrátí.

Musím v pole, ven...