XXX. Napomenutí.

By František Serafínský Procházka

Máš-li mne už ráda,

nechej kamaráda,

nesváděj ho voničkou,

ni falešnou hubičkou.

Už jsem všecek oves

do stodůlky dovez,

mha se choulí dolinou,

já ti půjdu za jinou.

Nebude s kým mlátit,

považ, co máš ztratit,

nenahradí, ač by rád,

ti to špatný kamarád.

Plakat u obrázku

budeš za mou lásku,

za tu věrnou, jedinou,

až odejdu lučinou.

Ze všeho, co zdejší,

věrnost nejkrásnější,

věrnost – zlatý prstýnek

a v něm láska – kamínek.