XXX. Ne Diana, leč tropů jsi ty paní,

Ne Diana, leč tropů jsi ty paní,

kde moře světla, pralesů je moře,

kde malicherné každé lidské hoře,

ve vesmíru kde mizí umírání.

Je duše má pták, jejž tvé šípy raní,

jenž přece vzlétá k slunci, duhu tvoře,

milenec lesů, milenec je zoře

i tvoje kořist v růží slávě ranní.

Nesmírné vějíře tu ozářené

se vlní kol, svět opojných tu vůní,

pralesů vůní, těla nádherného.

Ó srdce živoucí a nezraněné,

umělce duše, kde mír věčný trůní,

dej prožíti mi sladkou krásu jeho!