XXX. Povolání.

Mezi hory vysokými

Krásná zem se rozprostírá,

Tam je blaze, tam bych šel rád,

Zde mé srdce žalost svírá.

Rok po roku pryč utíká,

A mým želům není konce,

Každé chvílky, té se bojím,

Jako plachá srna honce.

Žalost svírá zde mé srdce,

Tam dlí city zcela jiné,

Zde jsou dnové jako roky,

A tam rok co chvílka mine.

Zde mé oko kalí slza,

A tam člověk neví o ní;

Zde nač hledím, bol mi nese.

A tam slast se k zraku kloní.

Tam je blaze, tam bych šel rád,

Tam bych zpíval jiné písně,

Jen že nechce tvorce světa,

Bych odložil ty své tísně.