XXX. Prchne čas a prchne chvíle, zas tě budu mít,

Prchne čas a prchne chvíle, zas tě budu mít,

a tvá láska bude manu v moji nudu lít,

jak pták z hnízda vyplašený vzletí k tobě roztoužený,

nezmenšený každou slastí v každém trudu cit.

Na lem řízy tvé si lehne, šíji tvou si k retům sehne

píseň má, co ty se budeš v sladkém studu chvít.

Řeknem si zas, čím jsme sobě, v hoři, v beznaději, v mdlobě

šlehne z oka tvého v srdce mého rudu svit.