XXX. Sáma úmrtím i jeho říše

Sáma úmrtím i jeho říše

Na mnohé se díly rozpadá;

Slunce slávy České zapadá,

Bohužel! tak brzo se své výše.

Ztrátu krále želí hrad i chýše;

Těžkáť bude za ni náhrada;

Kdož zas druhého jim Sáma dá,

By je hájil proti Franků pýše?

Ač po sobě synů dvádvacet

Zůstavil, z nich není ani jeden

Velkým otce svého duchem veden.

Slavní otcové, jejichžto činy

S obdivením připomíná svět,

Majíť málokdy též slavné syny!