XXX. Strachkvas v Řezně, v četném sboru mnichů,

Strachkvas v Řezně, v četném sboru mnichů,

K posvátným oltáře stupňům kráčí;

V roucho řeholnické se obláčí

Na smazání otcovského hříchu.

Ve klášterním tráví život tichu,

Často slzou kající tvář smáčí;

Mní však, to že ještě nepostačí,

Ani srdce, plné bolných vzdychů.

Proto tělo trýzní a se postí,

Při oběti svaté zpomíná

Na otce ve zbožné skroušenosti.

Ještě na loži k modlitbě vroucí

V tiché nocí ruce sepíná,

Aby smiloval se Všemohoucí!