XXXI. A ptá-li se mne, od koho jsem as

A ptá-li se mne, od koho jsem as

v malých se verších mluvit naučil:

ach dobří lidé, to už drahný čas,

já tenkrát ještě ptáčkem v lese žil;

leč oko dívky na mne zasvítilo

a srdce moje plno veršů bylo;

teď když mi dala celou duši svou,

jsem králem – víc, víc! – já jsem poetou.