XXXI. České učitelstvo a kněžstvo.

Dva rodné bratry vidím v šeré dáli,

již byli přišli z končin dalekých

napravit jiných zblouzení a hřích

a nebe hlásat žebráku i králi.

Ti oba spolu jak dvě hory stáli:

a nehnul jimi mocných hněv ni smích,

zášť, utrhačnosť nedotkly se jich;

jen Boha svého na světě se báli.

Ó učenníci Amosa a Krista,

vy boží sluhové, by srdce pjala

vám láska bratří Soluňanů čistá:

pak nemůž’ zbloudit’ národ v bludů noci;

však láskou, jíž se mládež odchovala,

vlasť dospět musí k netušené moci.