XXXI. FRÂ DOLCINO. (14.)

Plá tábor ve ohňů lesku,

zní šalmaj, bubnů zní třesk,

den nový nad táborem vstává,

pak hvězdný naň snáší se lesk,

tam žijí a pijí a tyjí,

jak dlouho, Bůh to ví jen,

jim den jest mrákotou pouhou

a dnem jest ve lásce sen.