XXXI. FRÂ DOLCINO. (3.)

A za ním chvátali všichni,

jež tížil jařmem svým pluh,

kdo v dolech úpěli žízní,

jimž bajkou čerstvý je vzduch,

kdo v hvozdech káceli stromy,

jimž v lomech s čela tek’ pot,

řád boží šli založit nový,

jímž lidský by vykoupen rod.

A rostli, a rostli, a rostli,

jak včel když rojí se úl,

lán pustý sedláka leží,

ve stáji hladov řve vůl.

A rostli, a rostli, a rostli

do set a tisíců dál

a byli ženy a muži

a Dolcino jejich byl král.