XXXI. FRÂ DOLCINO. (4.)

A dál se valili mořem

a zaplavili kraj

a v nocech měnili láskou

zem pustou na boží ráj,

jim chléb je společný s ženou,

jim společná kypící číš,

jim azur nebeský stanem,

jim ložem v mechu je skrýš,

tak táhli italským krajem,

u všech se množili cest,

tu náhle před nimi město,

to Trento věžaté jest!