XXXI. FRÂ DOLCINO. (7.)

„Já zákon lásky vám nesu,“

Dolcino sladce zved’ hlas,

„jeť Kristus věčná jen láska,

ty ani mi nezkřivíš vlas.

Děl Kristus: ,Stiženi vedrem

kdo jste, ó spějte jen sem!‘

A já dím: ,Co třeba jest komu,

ty chléb, ty ženu si vem!‘

Neb žena je potravou duše,

jak těla je potravou chléb,

kdo tomu zákonu čelí,

je chromý a hluchý a slep.

Vy kněží pro sebe strhli

jste obé v hltounství svém;

jdi, nech mne dál jít mou cestou,

svět váš mi bludem a snem!“