XXXI. Já jsem Čech.

Já jsem Čech, a řeč svou miluji,

V dějinách se Čechem jmenuji;

Proto nechci, dokud budu žít,

Bez ní nikdy – nikdy Čechem být.

Jiné ctím, svou mluvu však mám rád,

Jiným chci i jejich mluvy přát;

Jenom žádám, dokud budu žít,

By mi přáno česky hovořit.

Každý tvor zde v světa prostoře

Má svůj hlas pro radost, pro hoře;

Proč i člověk řečí svou se smát, –

Proč svou řečí nemá naříkat? –

Já jsem Čech, a řeč svou miluji,

V dějinách se Čechem jmenuji;

Proto nechci, dokud budu žít,

Bez ní nikdy – nikdy Čechem být.