XXXI. K hrobu,

K hrobu,

k života cíli

zvolna kráčím

usmířen s lidmi,

uklidněn v duši.

Jdu mimo pyšný hrad,

jejž pánu zbudoval lid.

Prohlížím hrdou stavbu,

zdiven jsem slabostí opěr.

Kal s hůry třísní mi šat,

plivám a klidně jdu dál.