XXXI. K světlu!

Co jsi jen sporů, povzletů k světlu procítil kdys!

Konečně cíl tu. Bludičko kalná přeludů, zmiz!

Bludička, vzduchové dítě, v prostoru tančí si dál,

znikne však, opál jak slunce zlatým ji paprskem sklál.

Zápasů, hádek a sporů prodělá každý z nás mdlý.

Bludičce neřekne nikdo: Vari, ty odlesku zlý!

My chceme slunce! Výborně! Snese je lidský však zrak?

Třeba je věděti toto, k světlu když letí duch, pták?