XXXI. Když, krásné oko, v tebe zírám,

By Duchoslav Panýrek

Když, krásné oko, v tebe zírám,

tu všechnu bídu potrácím,

a odpusť, že i oko svoje

tak rád jen k tobě obracím.

Však oko toto, oko krásné,

to nenáleží mé dívce,

jeť nejvěčší to oko ze všech –

jež plovou po mé polívce.