XXXI. Když rozum káže: „pomalu“, tu srdce velí „v před“;

Když rozum káže: „pomalu“, tu srdce velí „v před“;

když rozum velí k rozvaze, ždá srdce v smělý let:

je srdce žáče nemoudré a rozum kantorem, –

čím je mu zápal nadšení, čím citu skvělý vznět?!

Ve sporu věčném věru jsou, však přec je sblíží los:

když Eros pružný napne luk, tu oba želí v sled.

Máť lstivé bůže střely dvě: z nich jedné srdce v terč,

pak druhým šípem rozumu do paty střelí hned.