XXXI. Linií, tvarů tichou hudbu kreslí,

Linií, tvarů tichou hudbu kreslí,

dne žhavý jas i mysterium noci,

a magickou jak oživeny mocí,

zář, stíny světů tajemných se snesly.

Světlušky v trávu orosenou sklesly –

Ó duše chorá, mdlá i bez pomoci,

v taj žití vcházíš, jehož nelze zmoci,

kde ptáci rajští v zoři se již vznesli.

Tu hudba tvarů v nitru lidském zvučí,

jak prsty duchů se tě dotýkají,

tu velký zeměduch říš svou znát učí –

paprsky na bílých když tělech hrají,

nejvyšší vášně, souhrn bytí všeho,

ukáže z tajemného dění svého.