XXXI. Nebe je stále pod mraky

Nebe je stále pod mraky

a mně je smutno.

Spěš, obejmi hrdlo mé, drahá,

usměj se do truchlé duše,

pohledni na chmurné nebe mé mysli,

v modrý šat oděj je štěstí,

spěš!

Vykouzlíš na něm červánky blaha

rty svými, mých-li se dotkneš!