XXXI. Pevnosť křesťanská.

Kdož pevně věří nezkaleným citem,

Věčný že duch jest, ač tělo rozplyne,

Nedá se ustrašiť záhubnou

Rozhněvaneho tyranna hrozbou.

V temně žalářů jasno jiných světů

Svítí mu, křísíc nadčasovým blahem;

Od provazu katův volá ho

Roztaženou Serafín ve náruč.

Tuť měl mučedník víru za podporu,

Jan náš zavražděn k ozdobě Čechii –

Ve slávě on se skví nebeské,

Hrdina osmělený za Krysta.

Nám příkladem svým dav zmužilou radu,

Mé Můze kázal takto vysvětliti:

Bolesť a hanba, smrť, neodstraš

Zastati pravdu a cnosť nebeskou.