XXXI. S prapory a fábory

S prapory a fábory

kolem mne šlo procesí.

Jděte dále za hory,

jděte dále přes lesy,

a ta vaše píseň sladká

k poctě Panny, Jezulátka

rozletiž se nebesy!

Vaše pouť mne neláká,

nechci vaše procesí;

vidím táhnout oblaka,

za nimi v skal útesy,

půjdu sám, kde sosny kvílí,

v noci, tichu – ty mi zbyly –

duše těchu najde si.

Zašli – písně hlahol ztich’,

zniklo v dálce procesí...

Na mé čelo kdosi dých’,

cítím, nic mne nezděsí.

V konec pouti, hlas mi vece,

hochu, na šíj kdosi přece

obrázek ti zavěsí!