XXXI. Syni slávy, jenž co krásné vzory

Syni slávy, jenž co krásné vzory

Člověčenstva blahu prospějí,

Pořídku se na svět rodějí,

Jsouce národů svých meteory.

Svět pokládá je za vyšší tvory,

Za hvězdy, kteréž se jasněji

Na obloze slávy třpytějí,

Za přítažné magnetové hory;

Zásluhy a činy jejich slaví,

A, by v dlouhé byli paměti,

Nerozborné pomníky jim staví;

Do knih slávy píše jejich děje;

A když mnohá minou století,

Jméno jejich přec se ještě skvěje.