XXXI. Ty’s plakala, když k tobě klonil

Ty’s plakala, když k tobě klonil

Milán se s řečí láskou dchnoucí;

Ty’s plakala, když slzu ronil,

Že nesmíš býť mu milou vroucí.

Ty’s plakala, když v rty květoucí

Poslední tiskl polibení;

Ty’s plakala, když slovo mroucí

Úpělo „s Bohem!“ v divém znění.

Teď víc nepláčeš; neznáš více,

Jejž prv zulíbal tvůj ret žhoucí;

A úsměv těká přes tvé líce,

Že obelhal jej pláč tvůj vroucí!...