XXXI. Vyšel jsem z domova;

Vyšel jsem z domova;

do pouště zanesl mne život

do zpousty navátého písku;

byl jsem bez útěchy,

jen někdy přelétavý pták

ozval se nad mou hlavou.

Ze všech stran sbíhaly se ke mně

starosti.

Ostřím péra,

zabodl jsem jednu po druhé,

odkopl jsem mrtvoly,

toužil jsem po chvílích

blaha.

Nenadále přiletěly,

jako motýli;

prohlížel jsem si je,

leč křídla jejich

byla propíchaná.

Každé bodnutí v prvé starosti

objevilo se na jejich křídlech.

To mne bolelo.

Odlétly rychle

z hněvu,

že jsem je všetečně prohlížel.

Zas jsem byl sám

a písek se sypal kolem.