XXXI. Vzpomínám si na svou lásku

Vzpomínám si na svou lásku

jak na krásný, zašlý sen,

pláču, že mé ideály

záhy ze sna zbudil den.

Tolik slzí na hrob lásky

duše moje zronila...

Kdy by zmrzly, vysoká juž

kryla by jej mohyla!