XXXI.

Tak žitím poneseš své sny a touhy mládí,

a vzdechem jediným tvůj bude život celý,

žít budeš jenom tím, co vysnila jsi jednou,

a v posled zemře vše jak na podzim list schvělý!

Hle život odešel a odpovědi nedal,

a oči vychladnou pak tvoje, kdysi žárné,

kdes radost zůstala, to dítě důvěřivé.

Co z všeho zbylo ti? Ó žití, marné, marné!