XXXII. Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí,

Jak jsme tu mladí, přátelé, a bujaří a veselí,

jsme spokojeni s životem, když vína Pánbůh nadělí,

když vína Pánbůh nadělí, je troškem lásky osladí,

neb láska trudy vyhojí a víno rány zacelí. –

Jak jsme tu mladí, přátelé, tak sestaráme po letech,

a srdce naše osvědní a hlava naše pobělí.

To víno, to nám zůstane, u upomínky – – o ty snad,

když vetešník jich nekoupí, pak básníci se rozdělí.