XXXII. Myslím, že malý Měsíček

Myslím, že malý Měsíček

poety měl jen malé,

naše že Země veliká

poety má již krále.

Až i to Slunce obrovské

života květ pokryje –

jaká tam budou srdce as,

jaká v nich poesie!

Jací tam velcí tvorové,

jaké jich touhy vzdorné,

jaké v jich očích myšlénky

nezdolné, světoborné!

Jaké tam citů záchvěvy,

jaké tam v prsou běsy,

jaký zas výblesk radosti,

výskavé, šlehavé plesy!

Jaká tam slova hluboká,

jaká v nich nadšení záře!

Jaká tam bujnost mladých těl,

jaké tam oslnné tváře!

Jaké tam jasavé naděje,

jaká tam lásky tíseň –

chtěl bych za cenu života

procítit slunečnou píseň!