XXXII. Na kmen v pasece zbylý

Na kmen v pasece zbylý

žhavou jsem položil hlavu,

vzhůru jsem k stromu vzhléd,

ruce jsem k němu zved

a s tváří usmívavou

kmen políbil jsem v sled,

i zachvěl se v zeleném hávu.

Jediný tys mi zde zbyl,

ten tam je přátel mých sbor!

V hrob

vzala je bouře zlých dob

a života zlícený spor!

A strom, jenž dříve byl tich,

chvěl se; a z hluboka vzdych.