XXXII. Prostřed lesa stojí

Prostřed lesa stojí

mohutný strom,

hlavu mu roztříštil hrom,

ale s jara zelená se přec;

naň usedá žluna, žlutý pták

a zpívá.

Strom ssaje zpěv až do kořenů, svého to mozku,

a vypravuje za podletí

šuměním snětí,

co slyšel z jara

a čím posud nitro jeho hárá.