XXXII Spi sladce, moje dítě,

Spi sladce, moje dítě,

spí celá tvoje zem’.

Spi tiše, až se vzbudíš

tím těžkým jejím snem.

Spi sladce, moje dítě!

Spí celá tvoje zem’!

Spi, abys rostlo rychle,

a mohlo trpět v čas.

A nediv se, že slyšíš

dnes příliš tvrdý hlas.

Dnes kolébá tě otec,

a ten má tvrdý hlas.

Z deváté, desáté ruky

myšlénky budeš brát,

a po Evropě nosit

už obnošený šat.

Z deváté, desáté ruky

myšlénky budeš brát!

A oklikami půjdeš,

kde jiní rovně jdou.

Co jiným zcela jasným,

bude ti záhadou.

A oklikami půjdeš,

kde jiní rovně jdou.

Nedej se ukřižovat

od věčných pochyb svých,

cti raděj’ autority

v katédrách, v dennících.

Bij cizí autority,

abys svou vlastní zdvih’...

A nerozbíjej hlavu

o malichernou zeď.

Vyber si zvučná hesla,

a to tě spasí, hleď!

Tvůj otec rozbil hlavu,

a ty měj rozum teď!

Tvé děti z desáté ruky

myšlénky budou brát,

a po Evropě nosit

už obnošený šat.

Spi sladce, moje dítě!

Je nejlíp v Čechách spat!