XXXII. Stráň pukla v lilie bílé,

By Vítězslav Hálek

Stráň pukla v lilie bílé,

jak když napadne sníh,

mé duši tak to je milé,

snad vykvětla mně z nich.

Stráň bílá v lesku se mihá,

jak nevěsta v svůj den,

má duše v křídla se zdvihá

a chce k té stráni ven.

Kol stráně větérek vlaje,

jak když tam k tanci zvou,

v mé duši všechno už hraje –

snad našla družku svou.