XXXII. Tu slyšte, co se v lese děje:

By Vítězslav Hálek

Tu slyšte, co se v lese děje:

na večer, zrovna před lunou,

tam stromy chodí jako lidé

v hedbávném šatě, s korunou.

Ty jedny v hlavě samá pentle,

ty druhé vážny celičky,

ty jedny jako s kazatelny,

ty druhé samé housličky.

Smrk s jedlí, ty se v smutku nosí,

chtí v balladách jen kvíleti,

tam u skal jedna píseň skládá

o osiřelém dítěti.

Co s habrem buk, víc jako muži,

věc tak si k srdci neberou,

a je-li javor právě doma,

i v sousedskou ho přiberou.

A břízy, ty jak vy, panenky,

jen do větru a do skoku,

tam kolem lesa plny lesku

a v rej se drží po boku.